Dlouho existující Říše -Egypt
Starověký Egypt byl dlouho existující starověká civilizace geograficky umístěná v severovýchodní Africe. Rozkládal se především podél středního až dolního toku řeky Nil a své největší velikosti dosáhl během druhého tisíciletí BCE, kterému se říká období Nové říše. Sahal od nilské delty na severu směrem na jih až k Jebel Barkal u čtvrtého nilského kataraktu. Rozšíření geografického území starověké egyptské civilizace zahrnovalo v různých dobách oblast jižního Levantu, Východní pouště a pobřeží Rudého moře, Sinajský poloostrov a Západní poušť (především několik oáz).
Starověký Egypt se vyvíjel přinejmenším tři a půl tisíce let. Začal počátečním sjednocením států v údolí Nilu asi 3500 př. Kr. a má se za to, že skončil v roce 30 př. Kr., kdy raná Římská říše dobyla a přivlastnila si hellenistické / ptolemaiovské egyptské království jako provincii. (Ačkoli to nakonec neznamenalo první období cizí nadvlády, římské období bylo svědkem výrazné, byť pozvolné transformace politického a náboženského života v údolí Nilu a prakticky znamenalo konec nezávislého vývoje civilizace).
Civilizace starověkého Egypta byla založená na jemně vyvážené kontrole přírodních a lidských zdrojů, pro kterou bylo charakteristické zejména regulované zavlažování úrodného údolí Nilu; využití nerostů z údolí a okolních pouštních oblastí; raný vývoj samostatného systému písma a literatury; organizace kolektivních projektů; obchod s okolními oblastmi ve východní / střední Africe a východním Středomoří; a nakonec vojenské výpravy, při kterých se projevily silné rysy říšské nadvlády a územní převaha sousedních kultur v různých obdobích. Tyto činnosti motivovala a organizovala sociopolitická a ekonomická elita, která získala společenský souhlas pomocí propracovanému systému náboženské víry v čele s osobou (polo)božského vládce (obvykle muže) podle posloupnosti vládnoucích dynastií, který se vztahoval k širšímu světu prostřednictvím polyteistické víry.